Alena Gebauerová, Taťána Bujnochová

Vzdělávání lektorská činnost

 

Příběh Aleny a Táni je příběhem podnikající matky a podnikající dcery. Alena pracovala jako zdravotní sestra a „jisté“ povolání státního zaměstnance po padesátce vyměnila za nejistotu a začala podnikat. Dnes je úspěšnou lektorkou a maximálně využívá možnosti, které podnikání nabízí – seberealizace a časová flexibilita. Její dcera Táňa naplno začala podnikat poté, co se zvýšila poptávka po lektorech v souvislosti s realizací vzdělávacích projektů financovaných EU. Dnes je úspěšnou lektorkou a matkou, která je pánem svého času. Pokud váháte, zda začít podnikat, nebo pokud se bojíte překážek na cestě zvané podnikání, věřím, že v jejich příbězích naleznete odpovědi.

 

Řekněte nám několik slov o svém podnikání.                                                         

A:Jmenuji se Alena Gebauerová, s podnikáním jsem začala v roce 2006 a pracuji v oboru lektorské činnosti. Raději používám pro své podnikání výraz OSVČ, které více vystihuje to, co dělám, tedy osoba samostatně výdělečně činná.

T:Jmenuji se Taťána Bujnochová a do světa lidí stojících na vlastních nohou jsem vstoupila vzápětí po mamce Aleně. Jak postupně narůstal počet lektorských zakázek, odešla jsem z místa účetní a začala pracovat s maminkou. Vzdělávání dospělých je práce, která mi nadmíru vyhovuje. Musím studovat, sledovat nové poznatky v této oblasti, tvořit a neustále kreativně myslet –prostě nemám šanci zůstat stát na místě.

 

Co bylo impulzem pro to, abyste začaly podnikat?

A: U mě ten impulz měl dokonce i jméno –byla to  druhá dcera Jana, která podniká v oblasti vzdělávání už velmi dlouho. Velmi se mi líbila její práce tak, jak mi ji popisovala. Jednoho dne mi nabídla možnost absolvovat lektorský kurz ve společnosti, kde tehdy působila.

 

     Jaké to je, když podniká matka s dcerou?                                                     

     A:Jsem matka, která si velmi váží svých dcer, jednak jako osobností a také maminek mých skvělých vnoučat. To, že s nimi můžu spolupracovat i v práci, je pro mě taková velká třešnička na dortu. Při práci se doplňujeme právě proto, že nejsme stejné, ale každá originál.

T: Velká výhoda je podle mě v tom, že se nesetkáváme každý den. Pracujeme společně, ale i samostatně. Každá podnikáme na svém pískovišti a ta pískoviště spolu sousedí. A je to prima sousedský vztah, se vším, co má dobrý vztah mít. Soukromí i společnost.

 

Vzpomeňte si na období začátku svého podnikání. S jakými překážkami jste se potýkaly?

A: Nepotýkala jsem se s překážkami, které by mi někdo kladl. Byly to překážky ve mně. Patřím ke generaci, která byla zvyklá, že jediným možným zdrojem obživy je zaměstnanecký poměr. A najednou podnikání, zodpovědnost za své jméno, budování své značky. Nejlepší škola mého života!

T: Nejistota, ostych, obavy. Bylo jich dost, ale já jsem holka odvážná a měla jsem zastání, oporu a pomoc v sestře a mamce. Bylo příjemné vědět, že manželova finanční opora je pro rodinu dostatečná, a navíc jsem na začátku lektorování volila pro svou podnikatelskou činnost cestu vedlejšího pracovního poměru. Nebyla jsem tedy závislá na množství zakázek a na finančním ohodnocení za ně a mohla jsem zpočátku věnovat více času přípravě na školení a sebevzdělávání. Nároky se tak zvyšovaly postupně a stresu nebylo tolik. A obavy z nedostatku práce? Nebyly, v té době byl trh ve vzdělávání dospělých pro podnikání velmi otevřený.

 

Jak se vám je podařilo zvládnout?

A:V období, kdy jsem s lektorováním začínala, pro mě byla vzorem podnikatelky jednoznačně dcera Jana. Spoustu věcí jsem si musela sama pro sebe ujasnit a neustále na sobě pracovat – a to platí dodnes.

T:Na tuto otázku jsem vlastně už odpověděla, pomáhali mi tři lidi: sestra Jana, mamka Alena a manžel René. Také důvěra sama v sebe. Věděla jsem, co zvládnu a na co ještě nemám. A pokud jsem měla příliš málo odvahy do něčeho vstoupit, tak tu byla Jana, která mě uměla a vlastně stále umí motivovat k překonání sebe sama. Pravda, někdy drsným způsobem, ale funguje to a já jí za to  děkuji.    

 

Jak vypadají vaše pracovní dny a jak se prolínají?   

A:Prolínají se pouze v období přípravy – víme co, kdy a kde bude každá z nás školit. Přípravu, pokud je to možné, řešíme společně. Táňa se díky své specializaci věnuje některým tématům, která já neškolím, a na přípravě se tedy nepodílím. A jak se prolínají? Pro mě velmi příjemně, když spolu někdy školíme v Praze a můžeme se večer odměnit divadlem.

T:Souhlasím, Prahu i divadlo milujeme obě. Spolupráce při přípravě je pro mě také velice důležitá a především prospěšná, a to dokonce i u témat, která já školím a mamka ne. Vlastně mi dává zpětnou vazbu z pohledu účastníka kurzu, který o tématu také mnoho neví. Mohu pak téma metodicky upravit tak, aby bylo pro účastníky podáno co nejlépe. Práci lektora mám ráda také a možná především proto, že mé dny nejsou stejné. Každý je jiný a zajímavý. Příprava, vzdělávání se, vlastní lektorování. No a když se mi nechce, tak prostě nic.

 

Zažila některá z vás okamžik, kdy jste měla chuť všeho nechat?

A:Poctivě se nad otázkou zamýšlím a odpovídám ne. Obor mé činnosti je pro mě tak zajímavý, inspirativní a neustále mě posunuje dopředu, že mě práce baví pořád více.  Takže ne, neměla jsem chuť všeho nechat.                                                     

T: Já musím říct, že ano, měla jsem chuť lektorování nechat. Když mám práce moc, tak přichází stres a vyčerpání. A musím se přiznat, že jindy hraje hlavní roli má velmi silně vyvinutá lenost. No a jak to dopadá? Dobře. Pořád jsem na vlastních nohou a zatím jsem nutkání všeho nechat vždycky odolala.

 

Vidíte v podnikání nějaké výhody oproti zaměstnaneckému poměru?

A: Vidím spoustu výhod – práce je velmi kreativní, dělám to, co mě baví, a spolupracuji s lidmi, se kterými pracovat chci.

T:Souhlasím. Navíc pokud má být práce odborně na úrovni a kvalitní, nutí mě na sobě pracovat, posouvá mě dopředu a to je důležité. Myslím, že v zaměstnaneckém poměru bych měla sklony usnout na vavřínech, takhle musím do své práce neustále vnášet v dnešní rychlé době tolik potřebnou kreativitu a změnu.

 

Vrátila by se některá z vás do zaměstnaneckého poměru?

A: Nikdy neříkej nikdy, ale já ne. Nevím, jaká by to musela být nabídka, abych měnila.

T: Upřímně řečeno ano. Umím si přestavit průnik zaměstnanecký poměr, já a spokojenost. Možná marketing, možná projektové řízení. Ale ne teď, teď jsem pánem svého času, který potřebuji. Mám děti ve věku žáků základní školy, které ještě stojí o mou společnost.

 

Pracujete raději každá sama nebo v týmu? V čem vidíte výhody a nevýhody?

A:Záleží na tom, co se řeší, jak rychle je třeba posunout se k cíli. Práce v týmu obnáší více zajímavých, kreativních nápadů. Když pracuji sama, můžu se v klidu ponořit do problému, být sama za sebe.

T: Ve společné práci s jinými lidmi vidím obrovskou výhodu. Jsem sama sebou, a přitom mě odpovědnost tlačí řešit úkoly, jak umím nejlépe, protože na mě ostatní spoléhají. A také věci tolik neodkládám, jako je tomu v mém případě u práce samostatné. Jsou situace, kdy raději řeším věci sama, ale prokrastinace je pro mě problém. Na druhou stranu pod tlakem se mi daří úkoly řešit dobře a kvalitně a kreativní část mozku je daleko činorodější.

 

Které vlastnosti jsou dle vašeho názoru pro podnikání nejdůležitější?

T:Podstatné je umět se spolehnout sama na sebe, ale i přijmout potřebnou pomoc od druhých a nevymlouvat se. Důležitá je taky ochota v práci zabrat, ale v tomto ohledu i schopnost z dlouhodobého hlediska sladit soukromý a pracovní svět.

A. Jako velmi důležitou vnímám schopnost sebereflexe, umění uvědomit si, v čem jsem opravdu dobrá a v čem ne. Je potřeba umět pracovat se změnou a přijímat ji jako součást své práce a vlastně i života. Neustrnout a nastartovat v sobě kreativitu.

Umožnilo vám podnikání lépe sladit péči o rodinu a práci?

A:Já už malé děti nemám – „slaďuji“ hlavně s manželem. A ano, podařilo – máme více času na cestování, máme rádi dovolené na horách, Šumava, Beskydy, Jeseníky. A jednou za čas vyrazíme do zahraničí. A ještě mám i čas na své vzdělávání – což by se mi v běžném zaměstnaneckém poměru nemohlo podařit už jen kvůli omezenému počtu dnů dovolené.

T:Rozhodně! Jednoznačně!

 

Co na vaše podnikání říká rodina a přátelé?

A: Přátelé byli kdysi překvapení, že odcházím ze zaměstnaneckého poměru na volnou nohu. Sem tam zaslechnu, že oni by na to neměli. Prostě stejné obavy, jaké jsem měla já, když jsem začínala. A rodina? Obě dcery podnikají. takže dobře vědí co to obnáší.

T:Když tak o tom přemýšlím, nikdo z rodiny vlastně zaměstnaný není,. Je to pro ně i pro mě docela přirozené prostředí. Nejvíc mou časovou flexibilitu oceňují asi děti a to je pro mě podstatné. A přátelé většinou podnikají taky, a pokud ne, nejsou to žádní suchaři, respektují mě a já na oplátku je.

 

Zbývá vám čas i na vaše koníčky a zájmy?

A:Tak to musí. A nejen proto, že školím i stres management. Mám ráda knihy, divadlo, hory, cestování. Zajdu si s vnučkami zaplavat, obě dcery mají spoustu zvířátek, která mám také hodně ráda. Pravidelně cvičím nejen pro udržení kondice, ale i pro dobrý pocit z pohybu.

T: Přesně tak to je. Na koníčky čas zbýt musí. A vlastně taky nemusí, ale to záleží jenom na mně. Jako OSVČ jsem pánem svého času a záleží jen na mém rozhodnutí, jak s ním naložím. Pokud chci pracovat nepřetržitě a nemít čas na nic jiného, je to můj problém, moje věc. Naštěstí to není ani můj, ani mamčin případ. Ve volném čase se ráda věnuji aktivitám s dětmi, ale nezapomínám ani na sebe a ukrojím si dostatečný krajíc času na své zájmy. Těmi jsou sport, procházky se psem, kultura a přátelé.

 

Co byste na základě svých zkušeností doporučily ženám, které uvažují o podnikání?

T: Prostě to zkuste. No a když to nepůjde? Vždycky se můžete vrátit do zaměstnání. A pokud není kam, lépe podnikat s rizikem, než sedět doma a plakat. Nezastírám určitou míru nejistoty, ale i ta je pro podnikání důležitá, protože nás nutí snažit se a posouvá nás k lepším výkonům.

A: Pokud o podnikání uvažujete, znamená to, že už je nějaké semínko zaseto. Pokud máte pochybnosti, využijete možnosti, které se v současné době nabízejí – vyhledejte konzultaci, koučink, mentoring – prostě to, co vám bude vyhovovat a o svém podnikání mluvte. Nevadí, že se budete rozhodovat delší dobu, až přijde vhodný čas, určitě do toho běžte.

 

Co vám podnikání dalo?

T: Mnoho – čas, sebedůvěru, kontakty, nadhled, svobodu, překvapení.

A:Dalo mi práci, která mě baví, a dostatek prostoru pro můj rozvoj. Určitě jiné úhly pohledu na různé situace, spoustu skvělých lidí, která jsem potkala jako lektorka i jako účastník kurzů. A upřímně se těším na to, co je přede mnou.

 

Chcete se o podnikání těchto žen dozvědět více?

 

www.erudio-patria.cz  

 

 

Co říkají účastníci na naše kurzy?

Byly jste spokojeny s nabídkou, výukou jednotlivých kurzů? Co říkají účastnice tohoto projektu? Všechny reference