Michaela Holišová - zakladatelka PROFICIO, o.s.

Co jste dělala předtím, než jste začala podnikat?

Vystudovala jsme VŠ ekonomického směru. Poté jsem pracovala na v oblasti logistiky převážně na manažerských pozicích obvykle ve výrobních fabrikách ne zcela ženského zaměření (nástavby na nákladní automobily, průmyslové osvětlovací systémy apod.).  Přestože jsem na všech místech splnila očekávání zaměstnavatele, vydělávala jsem nadprůměrně, měla jsem dobré a prestižní místo, nijak zvlášť mě to nenaplňovalo.  Bavil mě proces učení a zavádění změn. Ale … Když jsme stála naposledy před nabídkou práce coby manažer nákupu ve společnosti s miliardovým obratem a odpovídajícím platem, kladla jsme si otázku, jestli to je to, co chci, jestli se po čase opět nestane to samé, že odejdu. Odpověděla jsme si, že zřejmě ano. A tak jsem začala podnikat. Respektive se rozhodla pro podnikání.

Řekněte nám prosím několik slov o svém podnikání – jak dlouho podnikáte a v jakém oboru?

Protože mé rozhodnutí směřovalo nejprve od změny způsobu obživy – od zaměstnance k podnikateli, neměla jsme zcela jasnou představu, v jakém oboru  se uplatnit. Musím přiznat, že volba oboru byla v mém případě poněkud nahodilá. V té době jsme s přítelem (dnes manželem) pořizovali nové bydlení a chtěli využít služeb realitních kanceláří. Naše očekávání bylo takové, že přes den odvádíme nadstandardní práci a proto se po návratu domů chceme dočkat služby v obdobné kvalitě, pokud se ocitáme na straně klienta. Bohužel jsme takovou službu nenašli. A tím pádem vzešlo mé rozhodnutí – budu podnikat v oblasti realit, protože takhle to v nejhorším případě zvládnu taky. Byla to určitá směs drzosti a naivity. Ale evidentně nebyla úplně mimo, a mnou založená společnost na realitním trhu funguje osmým rokem, byť dnes pod vedením mého manžela.  Chvíli jsem byla v RK sama, chvíli jsme spolupracovali s manželem, dnes jsem zde spíše ve formální pozici a nárazově pomáhám s personalistikou. Pod mým vedením se během roku vyšvihla na významnou regionální kancelář, která se během roku stala členem Asociace realitních kanceláří ČR, ale i prestižního  Evropského klubu realitních kanceláří.

Před nástupem na mateřskou dovolenou jsme ale usoudila, že je to velmi konkurenční obor a není možné se mu v dostatečné kvalitě věnovat při dětech. Nebo při péči, kterou jsme měla v úmyslu jim poskytovat. Proto jsme přičichla k evropským projektům a následně založila občanské sdružení, které se zaměřuje zejména na ženy – vzdělává je a také zejména jim nabízí služby rodinného centra.

Odtud byl už jen krůček k mé další profesi. Koučování. Práce v neziskovce mě bavilí, ale vždy jsem byla v kontaktu se ženami spíše zprostředkovaně – zajišťovala jsme peníze a celkově zázemí pro to, abychom mohli fungovat. Chtěla jsem to kapku rozšířit. Také jsme si říkala kam dál po mateřské, co by propojilo manažerskou zkušenost i zkušenost z této oblasti. Z několika směrů ke mně dorazil koučink. Zaujal mě a tak jsem si doplnila vzdělání.

A dnes vše krásně zapadá. Např. nedávno jsem dostala nabídku vytvořit kurz pro rodiče, který by jim nastínil možnosti využití aspektů  koučinku v rodině.

Vzpomeňte si na období začátku svého podnikání. S jakými překážkami jste se potýkala?

Omezila bych se na mé aktuální působení.

Velkým problémem byly prostory. Tato činnost má vysoké nároky na prostory co do velikosti, dostupnosti, ale i kvality. Na druhou stranu je to činnost v oblasti sociální a tedy negeneruje dostatečný kapitál na zaplacení takových prostor.

Další aspekty jako to, že nás nikdo neznal, že nebyl vytvořený tým atd. nepovažuji  za překážku. To jsou zkrátka běžné průvodní jevy na startovní čáře.

Jak se Vám je podařilo zvládnout?

Původní prostory byly komerční a díky získání grantů byl jejich vysoký nájem pro nás akceptovatelný. Měla jsme však svou osobní podmínku, že zde během tří let ukážeme, co umíme, vybuduju tým a společně i klientelu a následně budeme žádat o podporu město. Po 2 letech a 11 jsme uzavřeli nájemní smlouvu v městských prostorách s minimálním nájmem.

Bylo tedy důležité vědět, co dělám, proč to dělám a za jakých podmínek to hodlám dělat. Zkrátka mít jasno.

Spoustu žen bude zajímat, jak vypadá Váš běžný pracovní den. Můžete nám jej popsat?

Nic jako běžný pracovní den momentálně nemám. Od září nastoupila mladší dcera do školky a tak by se mohlo zdát, že se dny „setřídí“, s jejím nástupem do školky jsem ale nastoupila na mateřskou se třetím dítětem a tak činnosti spíše tlumím.

Předchozí fungování ale mohu shrnout tak, že jsem nijak striktně nikdy nedělila práci a rodinu.  Jedním z důvodů proč jsem se rozhodla pro zřízení rodinného centra byla právě i má potřeba sladit práci s dětmi. S dětmi jsem tedy došla do RC a děti si hrály v herně, zatímco já řešila rozpočty apod. Pro ně byla situace identická, jako bych zde byla s kamarádkou a probírala chlapy, pro mě ale o kus víc uspokojivé. Pokud jsem potřebovala řešit něco v klidu, pracovala jsme v době jejich spánku, ale rozhodně ne v nezvladatelných nočních směnách.

Občasné jednání, které nemohly být ani v RC, ani v době jejich spánku jsme řešila prostřednictvím hlídací tety, protože hlídací babičky nejsou v naší výbavě.

Také nedokážu úplně přesně říct, když sedím s kamarádkou na kafi a bavíme se o možném zaměření kurz pro maminky, jestli jsem zrovna v práci  a nebo se bavím.

Měla jste možnost před začátkem podnikání absolvovat nějaký kurz či seminář zaměřený na tuto tématiku?

Neměla. Měla jsem určitou teoretickou průpravu z VŠ, ale ta byla hodně odtržená od každodenní podnikatelské reality.

Doporučila byste začínajícím podnikatelkám účastnit se podnikatelského kurzu? 

Určitě bych takový kurz doporučila. Zejména v podobě, ve které jej naleznou v projektu „Podnikám, slaďuju ..“, tedy doplněný o individuální mentorink a koučink. Právě spolupráce se zkušenějšími a sdílení mi pomohly překlenout některé počáteční nejasnosti, které bych si v případě využití metody pokus-omyl jistě udělala.

Zažila jste někdy okamžik, kdy jste měla chuť všeho nechat? Kde jste čerpala sílu jít dál?

Určitě ano. V takových chvílích mi pomáhá zastavit se sama se sebou. Říct si, co skutečně chci. Co je moje a co je očekávání okolí. Když můj aktuální seznam potřeb ladí s tím, co mi práce i přes nějaké obtíže nabízí, pak není důvod nepokračovat. Když ne, je třeba revidovat jedno a nebo druhé.

Vidíte v podnikání nějaké výhody na rozdíl od zaměstnaneckého poměru?

Jednoznačně to je svoboda. Možnost dělat si věci jak chci, s kým chci, kde chci. Můžu minimalizovat věci, které mi nedávají smysl.

Vrátila byste se do zaměstnaneckého poměru?

Obávám se, že jsem už nezaměstnatelná.

Pracujete sama nebo v týmu? V čem vidíte výhody a nevýhody?

Některé aspekty mé práce jsou samostatné, některé jsou týmové. Preferuju pro mě osobně je fajn, když můžu oboje kombinovat.

Musím říct, že mám kolem sebe tým bezvadných žen, z nichž každá má na starosti „svůj píseček“ a přitom se krásně doplňujeme v průřezových oblastech, které musíme řešit společně.

Které vlastnosti jsou dle Vašeho názoru pro podnikání nejdůležitější?

Schopnost přijmout zodpovědnost. V podnikání se není moc na koho vymlouvat. Na trh, špatné zaměstnance? Tady je potřeba nebýt obětí, ale tvůrcem.

Pak něco, co můžeme nazvat cílevědomostí, důsledností, vytrvalostí, potřebou uspět …. Zkrátka nějaký ten motorek, co nás pohání k tomu, abychom se v podnikání posunovali.

Jinak klasifikovat, které vlastnosti jsou pro podnikání  dobré a které špatné, si netroufám. Pokud budu podnikat v oboru, v němž budu muset vést tým, komunikovat s vrcholovým managementem, jistě budu nucena využívat jiných vlastností než pokud se rozhodnu, že budu z domu provozovat eshop s drobnými dárky. Ani jedno není horší nebo lepší. Ale každé si žádá své.

Využila jste někdy při svém podnikání dotace (od obce, kraje, firem, z fondu EU, atd.)?

V realitní kanceláři žádné.

Pro občanské sdružení z podstaty jeho činnosti ano. Z fondů EU, státního rozpočtu i rozpočtu obce.

Spolupracujete se subjekty, které nabízejí podnikatelům zdarma konzultace (inkubátory, Czechinvest, atd.)?

Ne.

Umožnilo Vám podnikání lépe sladit péči o rodinu a práci?

Jak jsme už výše uvedla, propojení práce a soukromí funguje dokonale. Vlastně dnes můžu říct, že je sladěno. Vnímám, že v životě mám vše, co v něm chci mít, a i přes ne zcela jasné hranice nemám dojem, že jedna část mého života požírá druhou. Žiju zkrátka jeden život, ve kterém je práce i rodina (ale vlastně mnohem víc).

Co na Vašem podnikání oceňuje rodina či partner?

Myslím, že je to otázka spíše na něj. Určitě je ale rád, že veškerou svou energii nevrhám jen na něj.

Zbývá Vám čas i na Vaše koníčky, rodinu a sebe samu?

Jednak mě práce baví a sama mi je koníčkem. Koníčky ale zcela odlišné si udržuju taky. Miluju zahradu, a protože jsme si pořídili dům s pozemkem větším než 3000m2, mám zde dostatečný prostor. Hrabat se v hlíně je pro mě úžasný relax, který si neodepřu.

Stejně tak děti, zejména v tak malém věku (4 a 3 roky) si o svou pozornost řeknou. Byť jsou velmi samostatné, mámu potřebují mít k dispozici. A když ji nemají, umí se o tato svá práva náležitě přihlásit.

S partnerem se nám ladí někdy kapku hůře, spíše kvůli malým dětem a absenci babiček na hlídání, ale na sklenku vína na terase apod. se čas jistě najde.

Čas na sebe samu vnímám tak, že mám prostor na sobě pracovat a dělat co mě baví. Tenhle prostor mám a držím si jej. Neodpírám si ani péči o sebe jako ženu (kadeřník, nákupy módy).

Naučila jsme se, že můžu odpočívat i když není vše hotovo. Ono totiž není nikdy vše hotovo.

Na základě Vašich zkušeností, co byste doporučila ženám, které uvažují o podnikání.  

Vědět, co chci (spíše než co nechci). Znát svůj žebříček hodnot (a neuhýbat od něj). Čas o d času revidovat, kde jsem a jak to ladí s předchozím.

A mít se ráda.

Co Vám podnikání dalo?

Bohužel  nejsem úplně schopná říct, co mi podnikání dalo, nevím, co z toho přinesl „jen“ život, co mateřství, co podnikání.

Každopádně dnes jsem spokojená a vděčná. A je to fajn.

Co říkají účastníci na naše kurzy?

Byly jste spokojeny s nabídkou, výukou jednotlivých kurzů? Co říkají účastnice tohoto projektu? Všechny reference